Přeskočit na obsah

August Luttnar (továrna)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
August Luttnar-Dachpapppen-Asphalt und Theerprodukten Fabrik
Základní údaje
Právní formaspolečnost s ručením omezeným
Datum založení1893
Datum zániku1921
Osudprodej firmě Julius Rütgers, komanditní společnost
NástupciJulius Rütgers, komanditní společnost
ZakladatelAnna Němečková
SídloMoravská Ostrava, Rakousko-Uhersko
Souřadnice sídla49°50′45,6″ s. š., 18°17′1,44″ v. d.
Charakteristika firmy
Produktydehtové lepenky
Službyoprava střech, oprava silnic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Luttnar byla továrna v Ostravě na ulici Kübeckgasse (Živičná) zabývající se výrobou dehtových produktů.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Společnost založil August Luttnar († 22. června 1912), když zakoupil v roce 1893 továrnu na lepenku a dehet od Anny Němečkové[1] poté, co opustil místo ředitele v Prkenném Dole (Brettgrund) u Žacléře.[2]

Dne 29. května 1894 byla firma „Aug.Luttnar" zapsána do obchodního rejstříku u okresního soudu v Nové Jičíně.[3] Dne 27. října 1903 byla lepenka ku pokrývání střech, vyráběná Augustem Luttnarem, uznána vyhláškou c. k. místodržitele na Moravě za ohnivzdornou krytbu. Vyhláška vyšla v knize Zákony a nařízení zemská pro Markrabství moravské.[4]

Dne 2. května 1905 bylo projednáváno zřízení železniční vlečky společnosti Brünner Local Eisenbahn Gesselschaft do závodu.[5]

V roce 1910 se závod napojil železniční vlečkou na Báňskou dráhu.[6] Provoz na vlečce probíhal do 22. listopadu 1935; dne 12. května 1937 byla vlečka odpojena a zrušena.[7]

Dne 28. září 1906 uzavřel August Luttnar kartelovou dohodu s pěti dalšími firmami.[8]

Firma sídlila na ulici Banhofstrasse 70,[9] po přejmenování na ulici Nádražní 70. Provoz jeho továrny vzbuzoval kritiku kvůli porušování hygienických norem už v roce 1910. Kromě centrálního závodu provozovala firma i závod v Brodku u Přerova.

Dne 20. března 1911 byla udělena prokura paní Hedwice Luttnarové a Antonu Formandlovi. Firma Dachpappen-und Teerprodukten-Fabrik in Witkowitz, G.m.b.H. měla základní kapitál ve výši 50 000 Korun.[10]

Pro výrobu lepenky vykupovala firma hadry.[11]

Dne 8. října 1913 byla firma jako pozůstalost po zemřelém Augustu Luttnarovi přepsána na vdovu Hedwigu Lutnarovou a děti Marii, Augusta a Ilsu. Jednateli společnosti byli ustanoveni Anton Formandl, ředitel a Johann Artmann, výrobní ředitel.[12]

Chemickou továrnu na výrobky dehtové, asfalt, lepenku a technické mastné zboží firmy August Luttnar spol. s r. ob. prohlásilo Ministerstvo vnitra na základě ustanovení § 1. císařského nařízení ze dne 25. července 1914 ř. z. č. 155 do odvolání nejdéle po dobu trvání války za státem chráněný podnik.[13] Firma dodávala čistý benzen, ale pouze několik vagonů ročně.[14]

Výrobou technických mazadel se ve dvacátých letech zabývalo v Československu 7 závodů, ale produkce Luttnarovy firmy patřila k těm největším.[15]

Dne 23. listopadu 1918 koupil provoz v Brodku u Přerova Antonín Formandl.[16]

Dne 1. ledna 1921 koupila firmu August Luttnar-Dachpapppen-Asphalt und Theerprodukten Fabrik komanditní společnost Julius Rütgers.[17] Dne 19. července 1924 vyzvala meziministerská komise k nostrifikaci (přeložení sídla firmy) firmu August Luttnar, Wien.[18]

V padesátých letech 20. století v areálu sídlila firma Živičné vozovky, národní podnik, s adresou Ostrava I., Popovova 14.[19]

Stav v roce 1924

[editovat | editovat zdroj]
  • jednatelé: Sváček Rich. - ředitel, Artmannn Jan - závodní
  • úředníci: Seidler Rud. - dispečer, Lischka Arnošt - chemik, Felszykiewiczová Felixa - účetní, Gruber Jan - vrchní strojmistr,
  • mistři: Holas Eduard, Holik Jul., Langer Kar.
  • dělníci: 150 osob
  • strojní vybavení: 4 oxforty pro destilaci dehtu (2 000 kg), 1 pánev pro výrobu lepenky, rafinerie terpentýnu, zařízení pro výrobu technických tučnin (maziv)[20]

August Luttnar zastával funkce v Obchodní komoře; byl i porotcem u okresního soudu v Novém Jičíně.[21]

Inženýrem pobočky byl Gustav Šebor mladší, člen Československé společnosti chemické.[22]

Požáry

[editovat | editovat zdroj]

V petrochemických továrnách bylo zvýšené nebezpečí požárů. To platilo i pro podnik Augusta Luttnara, v kterém hořelo několikrát:

  • Již 28. července 1893 o půl deváté večer továrna vyhořela.[23] [24]
  • Další požár následoval dne 25. července 1898 o půl osmé večer. Kromě moravskoostravských dobrovolných hasičů přijely hasičské sbory ze Lhotky, Hrušova, Hrabůvky, Kunčiček, Polské Ostravy, Přívozu, Vítkovic a důlní hasičské sbory z dolů Jindřich, Jaklovec, Karoliny. Během hašení se do Mlýnského potoka a přes něj do Odry dostalo velké množství dehtu, takže se následujícího dne na hladině Odry objevily tisíce „omráčených" ryb. Sbíhali se lidé a ryby chytali.[25]
  • Hořelo také v říjnu 1905; August Luttnar poděkoval zasahujícím hasičům v novinách.[26]
  • Dne 20. ledna 1910 krátce po desáté hodině se valily oblaka kouře na Polskou Ostravu. Během hodiny byl požár uhašen hasiči z blízkého dolu Jindřich a dobrovolnými hasiči z Polské Ostravy, Moravské Ostravy, Přívozu, Vítkovic a také hasičského sboru z dolu Trojice.[27]
  • V závodě hořelo i dne 21. května 1912 kolem půl třetí hodiny odpoledne.[28] Vzplál kotel na dehet a oheň se rozšířil až do půdních prostor. Ihned po prvním poplachu byla na místě podniková hasičská jednotka Jindřich a v krátkých intervalech ji následovaly jednotky hasičů z Moravské Ostravy, Přívozu, Polské Ostravy a dolu František. Brzy poté dorazilo hasičské auto z Vítkovic.[29]
  • Na podzim roku 1915 shořely nádrže na dehet. Kvůli riziku exploze nemohli přítomní hasiči nádrže hasit.[30]
  • Dne 4. února 1916 vybuchl kotel v naftalinovém provozu. Následně se rozšířil požár, který zničil dvě budovy.[31]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Existenci podniku v Moravské Ostravě připomíná název ulice: Živičná. Lokalita bývalého podniku byla zastavěna v osmdesátých letech 20. století panelovou výstavbou.

Dne 23. ledna 2009 vydala Česká inspekce životního prostředí rozhodnutí v němž ukládá odtěžení výplně koryta Mlýnské strouhy z důvodu závadného krajně naléhavého stavu způsobeného kontaminací horninového prostředí včetně podzemní vody.[32]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ NEMEČEK, Anna. oznámení. Ostrauer Zeitung. 1893-03-25, roč. 1893, čís. 36., s. 8. Dostupné online. 
  2. ↑ WATTOLIK, Franz. Fabriksverkauf. Ostrauer Zeitung. 1893-03-25, roč. 1893, čís. 36., s. 3. [Ostrauer Zeitung Dostupné online]. 
  3. ↑ Wiener Zeitung. 1894-06-06, roč. 1894, čís. 127, s. 20. Dostupné online. 
  4. ↑ ROHRER, R. Zákony a nařízení zemská pro Markrabství moravské.. Brno: [s.n.], 1903. 144 s. S. 12. 
  5. ↑ HEBLING, Ernst. Gemeiden Zeitung. Ostrauer Tagblatt. 1905-05-04, roč. XXIX., čís. 101.. Dostupné online. 
  6. ↑ FRÜHRWIRT, Jaromír. Ostravská báňská dráha. Studie o Těšínsku. 1979, roč. 7, s. 325. 
  7. ↑ FRÜHWIRT, Jaromír. Ostravská báňská dráha. Studie o Těšínsku. 1979, roč. 7, s. 336. 
  8. ↑ Eintragungen in das Register für Genossenschaftsfirmen. Wiener Zeitung. 1916-10-12, roč. 1906., čís. 234, s. 26. Dostupné online. 
  9. ↑ LANYI, Louis, 1903. Adressbuch und Wohnungs-Anzeiger von Mähr. Ostrau und Umgebung : 1902 / verfast und hgg. von Louis Langi. 1. vyd. Ostrava: R.Papauschek. 313 s. S. 58. 
  10. ↑ Neue Schlesische Zeitung. 1911-03-11, roč. XVU, čís. 65, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ LUTTNAR, August. Národní noviny. inzerát. 1911-12-16, roč. VII, čís. 52, s. 9. Dostupné online. 
  12. ↑ Firmaprokollierungen. Wiener Zeitung. 1913-10-08, roč. 1913, čís. 233, s. 26. Dostupné online. 
  13. ↑ HELLER, Servác. Státem chráněný podnik. Národní listy. 1915-07-31, roč. 55, čís. 210. Dostupné online. 
  14. ↑ Spiritus für Automobilmotoren. Allgemeine Automobil-Zeitung. 1914-12-27, roč. XV., čís. 52, s. 12. Dostupné online. 
  15. ↑ HANUŠ, Josef. Průmysl minerálních olejů. Chemické listy pro vědu a průmysl. 1922, roč. XVI., čís. 4, s. 18. Dostupné online [cit. 2023-12-09]. 
  16. ↑ FORMANDL, Antonín. oznámení. Stráž severní Moravy. 1918-11-23, roč. VIII., čís. 94, s. 4. Dostupné online. 
  17. ↑ Kommandit Gesellschaft. Prager Presse. 1923-06-17, roč. 3., čís. 164, s. 6. Dostupné online. 
  18. ↑ SKÝPALA, Otakar. Nostrifikace. České slovo. 1924-07-22, roč. XVI., čís. 171., s. 6. Dostupné online. 
  19. ↑ Inzerát. Nová svoboda. 1957-03-09, čís. 59. Dostupné online. 
  20. ↑ CHYTIL, Alois. Továrny na dehtové výrobky. Chytilův úplný adresář Československé republiky: Morava. 1924, s. 380. Dostupné online. 
  21. ↑ LEDINSKÝ, Jan. Vylosovaní porotci. Hlasy z Pobečví. 1906-08-10, roč. IX., čís. 32, s. 2. Dostupné online. 
  22. ↑ WEBR, Otakar. Seznam členů. Chemické listy pro vědu a průmysl. 1931-05-10, roč. 25, čís. 9, s. 25. Dostupné online. 
  23. ↑ KLICH, Antonín; HOVORKA, Josef. Ze severovýchodní Moravy. Hlas. katolický jednodenník. 1893-08-23, roč. XX., čís. 986, s. 4. Dostupné online. 
  24. ↑ OTAHAL, Antonín. Požár. Ostravice. 1893-07-29, roč. 1, čís. 23, s. 5. Dostupné online. 
  25. ↑ Brandchronik. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung. 1898-10-05, roč. XXII., čís. 19, s. 10. Dostupné online. 
  26. ↑ LUTTNAR, August. Danksagung. Ostrauer Zeitung. 1905-10-18, roč. 1905, čís. 2012, s. 6. Dostupné online. 
  27. ↑ Mähr.-Ostrau. Neue Schlesische Zeitung. 1910-01-20, roč. XV., čís. 15, s. 2. Dostupné online. 
  28. ↑ KITTL, Julius. Feuer in der Teerfabrik Luttnar. Ostrauer Zeitung. 1912-05-21, roč. 1912, čís. 115, s. 5. Dostupné online. 
  29. ↑ brandkronik. Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung. 1912-06-05, roč. XXXVI., čís. 11, s. 11. Dostupné online. 
  30. ↑ Österreichische Monatsschrift für den öffentlichen Baudienst. 1915-12-09, roč. XXI., čís. 49, s. 13. Dostupné online. 
  31. ↑ grosser fabriksbrand. Illustrierte Kronen Zeitung. 1916-02-05, roč. 17., čís. 5783, s. 10. Dostupné online. 
  32. ↑ Dokumentace - E-ZAK Ministerstvo financí ČR. mfcr.ezak.cz [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=August_Luttnar_(továrna)&oldid=24430235“